11 Tcu 155/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Zápis byl usvědčen za činy krádeže vloupáním za účelem výdělku, které jsou trestné i podle českého trestního práva. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i v České republice a trest je závažný. Uložené tresty odnětí svobody v trvání patnácti a dvaceti měsíců byly považovány za závažné.
Rubrum
11 Tcu 155/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky Z. Ch., J. M. a J. K., rozsudkem Zemského soudu ve Steyru, Rakouská republika, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 12 Hv 17/03t, a to u Z. Ch. a J. M. pro pokus zločinu krádeže vloupáním za účelem výdělku podle § 15, § 127, § 129 Z 1, § 130 druhý případ trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, a u J. K. pro zločin částečného pokusu o krádež a částečně dokonané těžké krádeže vloupáním za účelem výdělku podle § 15, § 127, § 128 odst. 1 Z 4, § 129 Z 1, § 130 druhý případ trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Zemského soudu ve Steyru, Rakouská republika, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 12 Hv 17/03t, jenž nabyl právní moci dne 22. 1. 2004, byli Z. Ch. a J. M. uznáni vinnými pokusem zločinu krádeže vloupáním za účelem výdělku podle § 15, § 127, § 129 Z 1, § 130 druhý případ trestního zákoníku Rakouské republiky, za který byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, a J. K. byl uznán vinným zločinem částečného pokusu o krádež a částečně dokonané těžké krádeže vloupáním za účelem výdělku podle § 15, § 127, § 128 odst. 1 Z 4 § 129 Z 1, § 130 druhý případ trestního zákoníku Rakouské republiky, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili tím, že - všichni tři se dne 30. 6. 2003 pokusili po vloupání vylomením vchodových dveří do obchodů odcizit peníze v hotovosti a různé zboží, a to v obci A. ve firmě B. F. + S., v obci W./Y. ve firmě R. R. a v obci G. v drogerii S.; - J. K. se s neznámými spolupachateli mezi dny 7. a 9. 8. 1998 v obci K. vloupal do pěti uzamčených odstavených osobních automobilů v podzemní garáži budovy O., přičemž ze dvou odcizili autorádia v celkové hodnotě 400 EUR, v ostatních případech nenalezli nic k odcizení; - J. K. se s neznámými spolupachateli dne 23. 8. 1998 v obci F. vloupal do čtyř nových automobilů zn. Toyota v autosalonu A. F., přičemž ze dvou odcizili obslužný díl autorádia. Dne 8. 9. 2004 pod sp. zn. 1288/2004-MO-M, 1285/2004-MO-M, 1286/2004-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. a pokus trestného činu krádeže podle § 247, § 8 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzení Ch., M. a K. se dopustili úmyslné majetkové trestné činnosti spáchané několika útoky, kterými poškodili více osob. Toliko z důvodů neodvislých od jejich vůle zůstala většina útoků ve stadiu pokusu. Pokud pak jde o druh trestu byly jim uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. září 2004 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.