11 Tcu 156/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení českého občana německými soudy do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu obzvláště těžké krádeže, za který byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Soud shledal splněné formální i materiální podmínky podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, neboť čin je trestný i podle českého práva. Zápis byl odůvodněn závažností činu, způsobem provedení a výší uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 156/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. září 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Obvodového soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. Ls 4 Js 10066/00, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Deggendorfu ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 1 Ns 4 Js 10066/00 jug., a to pro trestný čin obzvláště těžké krádeže ve dvou případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění
: Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, jenž nabyl ve spojení s výše citovaným rozsudkem Zemského soudu v Deggendorfu právní moci dne 21. 12. 2001, byl M. B. uznán vinným trestným činem obzvláště těžké krádeže ve dvou případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že 1. někdy v době mezi 21.30 hod. dne 7. 11. 2000 a 2.00 hod. dne 8. 11. 2000, vnikl do hotelu W. B. 3 v Z. společně s dalšími dvěma osobami, a to poté, co jako hosté v lokále tohoto hotelu nechali nepozorovaně okno zevnitř bez zástrčky, aby jím mohli vniknout do budovy tohoto hotelu, kde vypáčili pokladnu a zásuvky výčepního pultu a zcizili odtud peněžní kazetu stříbrné barvy, mobilní telefon a peněženku s hotovostí ve výši 1.300,- DM, průkaz totožnosti, šekovou knížku, kartu nemocenského pojištění a řidičský průkaz poškozené H. H., fotoaparát Canon s taškou a dvě kožené peněženky s drobnými mincemi. Celková škoda způsobená krádeží se pohybuje ve výši přesahující 2.000,- DM a věcná škoda ve výši 50,- DM, 2. poté v obchodě s elektrospotřebiči J. G., v A.-M.- D.-S. 3 ve Z. vyrazili skleněnou výplň dveří a vnikli do prodejních prostor, kde pak odcizili 27 mobilních telefonů i s příslušenstvím, v úhrnné hodnotě kolem 12.800,- DM, přičemž věcná škoda na vchodových dveřích a prodejním pultu přesáhla částku 3.000,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil poměrně velkou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu a tím, že se jednalo o předem naplánovanou trestnou činnost spáchanou v součinnosti s dalšími osobami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. září 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.