11 Tcu 161/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu výdělečného převádění cizinců, který byl spáchán ve spolupachatelství s organizovanou skupinou. Čin vykazuje znaky trestného činu i podle českého trestního zákona, konkrétně nedovoleného překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud je čin trestný i v České republice a zápis je odůvodněn závažností činu a druhem uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 161/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 50a E Vr 2030/00, Hv 161/00, a to pro trestný čin výdělečného převádění spáchaného ve spolupachatelství s organizovanou skupinou podle § 104 odst. 1 a odst. 3, č. 1 a 2 rakouského cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 50a E Vr 2030/00, Hv 161/00, jenž nabyl právní moci 5. 12. 2000, byl J. S. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění spáchaného ve spolupachatelství s organizovanou skupinou podle § 104 odst. 1 a odst. 3, č. 1 a 2 rakouského cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že mezi 13. 10. a 1. 11. 2000 u N. u S., H., H., D. a v jiných místech, výdělečně a jako člen skupiny, podporoval přicestování cizinců do Rakouska s tím úmyslem, že se toto uskutečňovalo za nejen nepatrnou majetkovou výhodu pro něho, když převzal při celkem 12 jízdách vždy 4 asijské státní příslušníky, kteří byli ilegálně převedeni do Rakouska neznámým pěším převaděčem a tyto odvezl svým osobním automobilem dále směrem V. resp. do V. a obdržel za to převaděčskou mzdu ve výši celkem 48.000,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. srpna 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.