11 Tcu 166/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Rozsudek se týkal činu přepravy cizinců přes hranici bez povolení, který byl v Německu odsouzen k trestu odnětí svobody trvajícímu jeden rok a tři měsíce. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, podle něhož je zápis možný jen při závažnosti činu a významném trestu. Soud vysvětlil, že čin nebyl závažný, protože se jednalo o jednorázovou akci s malým počtem osob, a že odsouzený nebyl v ČR ani v Německu předtím trestán. Závěrem tedy uznal, že materiální podmínky pro zápis nejsou splněny.
Rubrum
11 Tcu 166/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky M. V. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 201 Ds 148 Js 017338/00 284, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 12 Ns 148 Js 17338/00.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 201 Ds 148 Js 017338/00 284, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 12 Ns 148 Js 17338/00, jenž nabyl právní moci dne 2. 11. 2000, byl M. V. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po domluvě s dalšími osobami podílejícími se na organizovaném převádění cizinců, dne 21. 3. 2000 okolo 5.30 hod. přijal do jím řízeného vozidla zn. Ford Sierra, státní poznávací značky TS-CU 805, na smluveném místě v blízkosti česko-německé státní hranice ve Spolkové republice Německo, čtyři indické státní příslušníky, převedené předtím z České republiky mimo povolený hraniční přechod, s tím, že je přepraví dále do vnitrozemí. Následně byl okolo 6.45 hod. i s přepravovanými cizinci na spolkové dálnici A4 zadržen, přičemž dvě z přepravovaných osob se nacházely v kufru vozidla. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, přičemž za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena finanční odměna. Dne 5. 8. 2003 pod sp. zn. 808/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. S přihlédnutím k charakteru a způsobu spáchání činu (jednalo se o jediný případ, kdy odsouzený měl přepravit nevelký počet cizích státních příslušníků na území SRN), tento nelze bez dalšího označit za závažný ve smyslu zákona, čemuž odpovídá i výměra uloženého trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost obdobné povahy, páchanou předtím v České republice. Z tohoto vyplynulo, že odsouzený je osobou v České republice dosud soudně netrestanou. V posuzovaném rozhodnutí německého soudu se pak konstatuje, že ani ve Spolkové republice Německo předtím nebyl trestán. Nejvyšší soud proto dospěl k názoru, že ani osoba pachatele nezvyšuje nebezpečnost posuzovaného činu a že tedy materiální podmínky postupu podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů nelze pokládat za splněné. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. listopadu 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.