11 Tcu 168/2006

Rubrum

11 Tcu 168/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky

I. S., rozsudkem Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, ze dne 19. 2. 1998, sp. zn. 2 Ds 115 Js 3703/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 4 Ns 115 Js 3703/98, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1, § 2 odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 52, § 53, § 69, § 69a, § 69b trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.

Odůvodnění

: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Chamu, Spolková republika Německo, jenž ve spojení s citovaným rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, nabyl právní moci dne 5. 5. 1998, byla I. S. uznána vinnou trestným činem nedovoleného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že se jako členka organizované převaděčské skupiny: - podílela ve třech případech, v blíže nezjištěné dny v prosinci roku 1997 a lednu roku 1998, na převedení 8 až 12 afghánských státních příslušníků tak, že je poté, co nedovoleně vstoupili na území S. r. N., naložila do blíže nezjištěného vozidla a odvezla je dál do N. Odsouzená získala finanční prospěch ve výši 500 až 700 DM za jedno převedení; - podílela dne 17. 2. 1998 na převedení skupiny 4 afghánských státních příslušníků tak, že je poté, co nedovoleně vstoupili na území S. r. N., naložila u vjezdu na dálnici do svého vozidla značky Opel Kadett, s cílem odvézt je dál do N. Odsouzené byl za převedení přislíben finanční prospěch ve výši 500 – 700 DM. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená I. S. se pro finanční prospěch ve více případech podílela na ilegálním převedení většího množství cizinců přes státní hranici, což je činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. I proto lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. listopadu 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík