11 Tcu 181/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za převádění cizinců bez povolení. Čin odpovídá trestnému činu podle § 171a trestního zákona České republiky. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a výše uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 181/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky K. N., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 1999, sp. zn. 213 Ds 142 Js 052346/99 0706, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1, č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 1999, sp. zn. 213 Ds 142 Js 052346/99 0706, jenž nabyl právní moci dne 18. 12. 1999, byl K. N. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1, č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v noci ze dne 8. 9. na 9. 9. 1999 převedl čtyři čínské státní příslušníky, kteří jak věděl, nedisponovali povolením k pobytu potřebným pro povolené přicestování nebo povolený pobyt ve Spolkové republice Německo, v oblasti S. in H. pěšky mimo hraniční přechod přes česko-německou hranici na spolkové území, aby je odvedl na nádraží N.-w. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dne 17. 10. 2002 pod sp. zn. 4959/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. N. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců do vnitrozemí Spolkové republiky Německo, a to i přesto, že byl již v minulosti za stejnou činnost na území Spolkové republiky Německo jednou podmíněně odsouzen a čin spáchal krátce po uplynutí zkušební doby. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. října 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.