11 Tcu 186/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzený, občan ČR, byl v německém soudním řízení odsouzen za organizovanou ilegální přepravu cizinců přes státní hranici. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle českého trestního zákona. Soud se rozhodl, že zápis je odůvodněn závažností činu a výškou uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 186/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. B. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 201 Ls 154 Js 051003/00 245, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců a pokus trestného činu výdělečného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 22, § 23, § 53, § 69 odst. 1, § 69a, § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu šesti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 201 Ls 154 Js 051003/00 245, jenž nabyl právní moci ve vztahu k F. B. téhož dne, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců a pokusem trestného činu výdělečného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 22, § 23, § 53, § 69 odst. 1, § 69a, § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za což byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu šesti měsíců. Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že 1. dne 29. 8. 2000 v brzkých ranních hodinách měl na smluveném místě v oblasti B./B. ve Spolkové republice Německo převzít do osobního automobilu zn. Nissan, české státní značky ULL 20-09, část z 15 cizích státních příslušníků, převedených předtím spoluodsouzeným Sotolářem z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, s tím, že je dále dopraví do německého vnitrozemí, avšak dříve než mohlo dojít k převzetí osob, byl v B. zjištěn příslušníkem Spolkové ostrahy hranic, 2. dne 11. 9. 2000 před 6.30 hod. na smluveném místě v oblasti B./B. G. ve Spolkové republice Německo převzal do stejného vozu jako v předchozím případě 4 z 8 cizích státních příslušníků, převedených předtím spoluodsouzeným S. z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, aby je dopravil dále do vnitrozemí, přičemž byl okolo 8.15 hod. v oblasti zastávky autobusu S 173 „A. T.“ zadržen. V obou případech jednal odsouzený podle závěru soudu s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a předpokládal, že za svůj podíl na převaděčských akcích obdrží finanční odměnu. Dne 25. 8. 2003 pod sp. zn. 2331/2002-MO-M/8 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. F. B. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. listopadu 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.