11 Tcu 190/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným převádění cizinců přes státní hranici podle zákona Spolkové republiky Německo. Čin vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, konkrétně nedovoleného překročení státní hranice. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a uloženého trestu odnětí svobody.
Rubrum
11 Tcu 190/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. U. rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 25 Ds 635 Js 13230/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 25 Ds 635 Js 13230/00, jenž nabyl právní moci dne 30. 8. 2000, byl J. U. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že na pokyn a po instrukci osoby podílející se na organizaci ilegálního převádění cizinců převzal dne 16. 5. 2000 před 13.00 hod. na dohodnutém místě v blízkosti obce M. na území Spolkové republiky Německo do pro tyto účely mu předaného transportního vozidla zn. VW, české státní poznávací značky PRL 43-88, celkem 16 afghánských a indických státních příslušníků, převedených předtím pěším převaděčem přes „zelenou hranici“ z České republiky, aby je podle dohody dopravil do H. Při následné jízdě byl okolo 13.00 hod. v obci S. zadržen. Popsaného jednání se přitom podle závěru soudu dopustil s vědomím jeho protiprávnosti. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 1000 DM. Dne 28. 8. 2003 pod sp. zn. 809/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. J. U. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. listopadu 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.