11 Tcu 192/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo převádění cizinců přes státní hranici, čin, který je trestný i podle českého práva. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, protože čin byl závažný a trest odnětí svobody byl významný. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a druhu uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 192/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. T. rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 9. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 11773/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 9. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 11773/99, jenž nabyl právní moci dne 4. 1. 2000, byl M. T. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že z pověření převaděčské organizace spolu s další samostatně stíhanou osobou převedl dne 7. 4. 1999 v časných ranních hodinách 29 cizích státních příslušníků z České republiky přes „zelenou hranici“ do Spolkové republiky Německo, oblasti lesa mezi W. a K. asi 10 km od státní hranice, kde je předal motorizovanému převaděči k další přepravě do německého vnitrozemí. Při zpáteční cestě byl okolo 4:50 hod. v blízkosti hotelu G. T. zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Dne 28. 8. 2003 pod sp. zn. 749/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. T. se podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. září 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.