11 Tcu 195/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení českého občana německým soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu převádění cizinců, za který byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Soud shledal splněné formální i materiální podmínky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., neboť čin je trestný i podle českého práva. Zápis byl odůvodněn závažností a rozšířeností této trestné činnosti a druhem uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 195/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. 11. 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky F. K., rozsudkem Obvodního soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. 8 Ds 307 Js 10838/98, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 69, § 69a a § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a k odnětí řidičského průkazu na území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodního soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. 8 Ds 307 Js 10838/98, který nabyl právní moci dne 3. 2. 1999, byl F. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 69, § 69a a § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v noci ze dne 16. 7. na 17. 7. 1998 v ranních hodinách jel motorovým vozidlem Ford Transit k hraničnímu přechodu F. i. W., přes který přejel na spolkové území a pak jel do B., kde převzal od neznámého pěšího převaděče 19 afghánských státních příslušníků, i když věděl, že žádná z těchto osob nemá osobní doklady a povolení k pobytu na území Německé spolkové Republiky. U H. byl obžalovaný poté s převáděnými osobami zadržen úředníky spolkové Pohraniční střáže F. Za tuto činnost měl obžalovaný obdržet částku 15 000 Kč. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a k odnětí řidičského průkazu na území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku. Dne 8. 11. 2002 pod sp. zn. 4967/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. K. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. listopadu 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.