11 Tcu 2/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Základem byl trest za společné výdělečné převádění cizinců, který je trestným činem i podle českého práva. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud je čin závažný a trest významný. Zápis byl pro jednoho z odsouzených zamítnut, protože o něm již bylo dříve rozhodnuto.
Rubrum
11 Tcu 2/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. P., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 213 Ds 142 Js 002078/97 2296, a to pro trestný čin společného výdělečného převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 69 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a šesti měsíců. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky J. W., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 213 Ds 142 Js 002078/97 2296, s e z a m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 213 Ds 142 Js 002078/97 2296, jenž nabyl právní moci téhož dne, byli J. W. a P. P. uznáni vinnými trestnými činy společného výdělečného převádění cizinců (J. W. v devíti případech a P. P. ve dvou případech) podle § 92a odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 69 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen J. W. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let a P. P. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a šesti měsíců. Dne 16. 1. 2003 pod sp. zn. 2444/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům: Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Pokud jde o odsouzeného J. W., Nejvyšší soud zjistil, že ve vztahu k jeho osobě o zaznamenání údajů o odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 213 Ds 142 Js 002078/97 2296, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. již dříve pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 20/2000, k návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 17. 3. 2000, sp. zn. 4046/98-M. Jelikož tak o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již bylo v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto a přezkum naplnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení zde proto nepřipadal v úvahu, Nejvyšší soud návrh v této části zamítl. Ve vztahu k odsouzenému P. P. taková okolnost, jež by byla překážkou vyhovění návrhu, zjištěna nebyla. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že poté, co se napojil na převaděčskou organizaci provádějící převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo, dne 6. 1. 1997 v obci O. přijal společně se spoluodsouzeným W. do automobilu čtyři cizince z třetích zemí, kteří byli bezprostředně předtím převedeni na německé území z České republiky přes „zelenou hranici“ a dopravil je do B. Dále pak dne 9. 1. 1997 chtěl na německém území v blízkosti státní hranice převzít do svého osobního vozu zn. Wartburg, čtyři jugoslávské státní příslušníky, kteří byli bezprostředně předtím převedeni přes „zelenou hranici“ z České republiky a dopravit je do B. Dříve než došlo k nastoupení osob do vozidla, tyto byly i s odsouzeným P. zadrženy. Za každého cizince, na jehož převedení se podílel, měl obdržet odměnu ve výši 100 DM. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu pak vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzovaném případě jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. P. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. dubna 2003 Předseda senátu : JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.