11 Tcu 203/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným podle německého zákona za podloudné převádění cizinců přes hranici. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona ČR. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i v českém právu a trest je závažný.
Rubrum
11 Tcu 203/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. U. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 1997, sp. zn. 244 Ds 142 Js 40400/97, a to pro trestný čin podloudného převádění cizinců podle § 92a odst. 1, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích, § 25 odst. 2, § 53, § 69, § 69b německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k zákazu řízení motorových vozidel po dobu dvaceti čtyř měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 1997, sp. zn. 244 Ds 142 Js 40400/97, jenž nabyl právní moci dne 16. 10. 1997, byl M. U. uznán vinným trestným činem podloudného převádění cizinců podle § 92a odst. 1, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích, § 25 odst. 2, § 53, § 69, § 69b německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že 1. dne 25. 6. 1997 z pověření organizace převaděčů svým osobním vozem dopravil do B. 4 cizince s vízovou povinností, kteří byli předtím převedeni pěším převaděčem přes zelenou hranici a za to obdržel od jednoho z cizinců peněžitou částku ve výši 400,-DM, 2. dne 3. 7. 1997 převedl zvláště stíhaný M., přes zelenou hranici osm tureckých, z toho jedno dítě, a dva alžírské státní příslušníky, tyto rozdělil do vozů obviněného U. a další osoby, kteří je měli dopravit do B. Byli však zajištěni úředníky spolkové pohraniční stráže. Za to měl obdržet 500,-DM. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k zákazu řízení motorových vozidel po dobu dvaceti čtyř měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. U. se pro finanční prospěch ve dvou případech podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. října 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.