11 Tcu 205/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu přepravy cizinců bez povolení, který byl v Německu odsouzen za účast ve třech případech. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný. Zápis byl považován za odůvodněný kvůli závažnosti činu a výšce uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 205/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. 11. 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. N., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 5. 1997, sp. zn. 1 Ls 950 Js 28564/96, a to pro trestný čin pokusu o řemeslné a v rámci převaděčské bandy provedené převádění cizinců ve dvou případech a pro řemeslné a v rámci převaděčské skupiny provedené převádění cizinců podle § 92b, § 92 I č. 1 a č. 6, § 92a I č. 1 a č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 22, § 23, § 49 I, § 53, § 54 § 69 a § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 5. 1997, sp. zn. 1 Ls 950 Js 28564/96, který nabyl právní moci dne 4. července 1997, byl M. N. uznán vinným trestným činem pokusu o řemeslné a v rámci převaděčské bandy provedené převádění cizinců ve dvou případech a pro řemeslné a v rámci převaděčské skupiny provedené převádění cizinců podle § 92b, § 92 I č. 1 a č. 6, § 92a I č. 1 a č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 22, § 23, § 49 I, § 53, § 54 § 69 a § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 23. 11. 1996 dopravil 20 cizích státních příslušníků, a dne 28. 11. 1996 dalších 20 cizích státních příslušníků, o nichž věděl, že neměli povolení nezbytné pro pobyt na území Spolkové republiky Německo, z N. B. do Š. a dále na D. P., kde tyto cizince vyložil, aby byli převedeni na spolkové území. Za tyto akce obdržel od svého spolupachatele D. 6000 Kč. V dalším případě dne 5. prosince 1996 bylo převedeno 30 cizích státních příslušníků různých národností z České republiky do Spolkové republiky Německo do oblasti H. a L., potom se je obžalovaný snažil přepravit směrem na B. K tomu však nedošlo, protože téhož dne byli zadrženi hlídkou Spolkové ochrany hranic, a to v obci O. Tito cizinci neměli povolení požadované ve Spolkové republice Německo. Za tuto další převaděčskou akci obdržel obžalovaný od „D.“ částku 10 000 Kč. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let. Dne 15. 11. 2002 pod sp. zn. 4990/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činů a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. N. se za přislíbený finanční prospěch podílel ve třech případech na ilegální přepravě značného počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. listopadu 2002 Předseda senátu : JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.