11 Tcu 209/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu pašování cizinců, který je podle českého práva znakem trestného činu nedovoleného překročení státní hranice. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a délky uloženého trestu odnětí svobody. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
11 Tcu 209/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. K. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 3. 8. 2000, sp. zn. 202 Ds 142 Js 024068/00, a to pro trestný čin pašování cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 52 odst. 1 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 3. 8. 2000, sp. zn. 202 Ds 142 Js 024068/00, jenž nabyl právní moci dne 11. 8. 2000, byl L. K. uznán vinným trestným činem pašování cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 52 odst. 1 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 18. 4. 2000 kolem 5.00 hodin převzal na objednávku jistého „K.“ (přezdívka) v oblasti L. celkem 17 státních příslušníků Srí Lanky, kteří byli předtím převedeni pěším převaděčem přes česko-německou hranici na území Spolkové republiky Německo, aby je dodávkou značky Peugeot, SPZ LBI 43-03, kterou si najal, přepravil do vnitrozemí, přičemž věděl, že tyto osoby nedisponují povolením k pobytu ve Spolkové republice Německo, resp. strpěním takového pobytu. Za to mu byla přislíbena částka ve výši 35.000,- Kč, která měla být započítána na jeho dluhy. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. K. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. října 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.