11 Tcu 21/2001
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu ilegálního převádění cizinců, který je podle českého práva znakem trestného činu nedovoleného překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a zápis je odůvodněn závažností činu a druhem uloženého trestu. Závěrem bylo rozhodnuto o zápisu údajů o odsouzení do evidence.
Rubrum
11 Tcu 21/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. května 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. T., roz. P., rozsudkem Okresního soudu v L. ze dne 15. 1. 1999, sp. zn. Ds 280 Js 30782/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 čís. 1, 2, § 92 odst. 1 čís. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v L. ze dne 15. 1. 1999, sp. zn. Ds 280 Js 30782/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 29. 7. 1999, byl M. T. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 čís. 1, 2, § 92 odst. 1 čís. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že 23. 9. 1998 přemluvil spoluodsouzeného S., aby s použitím mikrobusu značky Iveco, vyzvedl na nádraží v obci T. v Rakouské republice 17 afghánských státních příslušníků a přepravil je do Spolkové republiky Německo. Podle ujednání tyto osoby S. vyzvedl a přepravil je do SRN, přičemž za mikrobusem jel .M. T. ve svém osobním automobilu. Oba jmenovaní občané České republiky měli za přepravu těchto osob obdržet odměnu, a to T. ve výši asi 300 DM. Za tento trestný čin byl M. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Dne 24. 4. 2001, pod sp. zn. 3353/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o rozmáhající se nebezpečnou trestnou činnost, která rovněž narušuje zájmy České republiky a jejíž závažnost je v tomto případě u odsouzeného podstatně zvyšována okolností, že k jejímu spáchání navedl i další osobu, spoluodsouzeného S. Byl mu také uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. května 2001 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.