11 Tcu 210/2003
V PLATNOSTINávrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů Nejvyšší soud vyhověl. Odsouzení se týkalo dvojnásobného trestného činu výdělečného převádění cizinců, za který byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Soud shledal splněné formální podmínky podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, neboť skutek je trestný i podle českého práva. Materiální podmínky byly dány závažností činu a druhem uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 210/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. S. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 201 Ls 154 Js 051003/00 245, a to pro dvojnásobný trestný čin výdělečného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 201 Ls 154 Js 051003/00 245, jenž nabyl právní moci ve vztahu k R. S. dne 8. 8. 2001, byl jmenovaný uznán vinným dvěma trestnými činy výdělečného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že 1. dne 29. 8. 2000 v brzkých ranních hodinách převedl 15 cizích státních příslušníků z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, do oblasti B./B., kde je předal dalším osobám k přepravě automobily do vnitrozemí, 2. dne 11. 9. 2000 před 6:30 hod. obdobným způsobem převedl přes česko-německou hranici do oblasti B./B. G. 8 cizích státních příslušníků, které předal k další přepravě do vnitrozemí, přičemž následně - kolem 9:40 hod. – byl v oblasti hraničního kamene 6/I. zadržen. V obou případech jednal podle závěru soudu s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a předpokládal, že za svůj podíl na převaděčských akcích obdrží finanční odměnu. Dne 11. 9. 2003 pod sp. zn. 1786/2003-MO-M/5 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. R. S. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. října 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.