11 Tcu 217/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzený, občan ČR, byl vinným převádění cizinců přes hranici. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle českého trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis i za závažných činů a významného trestu.
Rubrum
11 Tcu 217/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. H., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 220 Ds 142 Js 009001/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č.1 a 2, § 92 odst. 1 č.1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 220 Ds 142 Js 009001/00, jenž nabyl právní moci dne 18. 6. 2000, byl Z. H. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1, č.1 a 2, § 92 odst. 1 č.1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 10. 2. 2000 ve 21. 30 hod vzal v oblasti obce L. dle pokynu blíže neznámého příkazce H. do obytného vozu FIAT DUCATO, české SPZ LTA 42 – 71, které si za tím účelem pronajal, 26 afgánských státních příslušníků, kteří předtím přicestovali pěšky v oblasti obce H. přes česko-německou hranici na spolkové území a které měl dopravit dále do vnitrozemí Spolkové republiky Německo, přičemž věděl, že tito cizinci z třetích zemí nemají doklady potřebné pro legální pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za to měl obdržet odměnu ve výši 6.000,-Kč , která měla pokrýt jeho náklady. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Dne 4. 12. 2002 pod sp. zn. 4894/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. H. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. prosince 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.