11 Tcu 217/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu převádění cizinců, který je podle českého práva znakem trestného činu nedovoleného překročení státní hranice. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a výše uloženého trestu odnětí svobody. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. Š. rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2000, sp. zn. 2 Ds 5 Js 11998/99, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo ze dne 11. 7. 2000, sp. zn. 2 Ns 5 Js 11998/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 6, § 92a odst. 1 č. 2, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2000, sp. zn. 2 Ds 5 Js 11998/99, jenž ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 11. 7. 2000, sp. zn. 2 Ns 5 Js 11998/99, nabyl právní moci dne 1. 11. 2000, byl F. Š. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 6, § 92a odst. 1 č. 2, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona.Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 5. 11. 1999 na základě předcházející domluvy jel kolem 16. 00 hodin vozidlem značky Ford Transit s českou státní poznávací značkou SOD 58 – 12, které si najal v České republice, přes hraniční přechod S. do W., a tam čekal asi do 17.00 hodin až se setmí. Potom jel k obci P. na lesní cestu v blízkosti česko – německé hranice, kde na něj mělo čekat patnáct srílanských a jeden indický státní příslušník, kteří k němu měli na základě smluveného signálu přistoupit. Ti se však zmýlili a vyrazili směrem k vozidlu Inspekce pohraniční stráže, které tam bylo rovněž odstaveno. Když to F. Š. viděl, dal se na útěk, při němž byl zadržen. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. Š. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. října 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.