11 Tcu 225/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení byla občany České republiky, jejichž čin se týkal ilegální přepravy cizinců přes státní hranici. Čin byl trestným činem i podle právního řádu České republiky, konkrétně podle § 171a trestního zákona. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a délky uloženého trestu odnětí svobody.
Rubrum
11 Tcu 225/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky L. V. a J. P., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 4 Ds 951 Js 2185/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 , § 92 odst. 1, č. 1 a 6 cizineckého zákona, § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody u každého obviněného v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 4 Ds 951 Js 2185/00, jenž nabyl právní moci dne 7. 7. 2000, byli L. V. a J. P. uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 , § 92 odst. 1, č. 1 a 6 cizineckého zákona, § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že dne 27. 1. 2000 převzali na benzínovém čerpadle A. v L. vozy, obviněný P. transportér začky Renault Traffic, české SPZ CLA 09-17, v kterém bylo na ložné ploše 28 cizinců a obviněný V. vůz Škoda SPZ LTH 61-20, v kterém seděli 3 cizinci, kteří byli makedonské, afgánské a íránské národnosti, bylo mezi nimi 5 dětí, které ještě nedovršily sedmi let, měli vízovou povinnost a neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, o čemž oba obvinění museli vědět. Na pokyn spolupachatele následovali vůz značky BMW, který je navedl do blízkosti německo – české hranice v obvodu J., kde 31 cizinců vystoupilo a převzal je pěší převaděč, který je převedl mimo povolený hraniční přechod, který zůstal neznámý a převedl pak cizince přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo. Obžalovaní pak vstoupili přes hraniční přechod S. do Německa, kde v obci N. na autobusové zastávce zvané „ E.“ opět naložili původních 31 cizích státních příslušníků. Dle dohody měl obviněný V. fungovat jako vozidlo vpředu. Obviněnému V. byla za tuto činnost přislíbena celková finanční odměna ve výši 600,- DM a obviněnému P. bylo slíbeno prominutí jeho dluhu ve výši 15.000,-Kč a za každý ujetý kilometr na trase L. – L. částka 10,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen každý z nich k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Dne 6. 12. 2002 pod sp. zn. 4928/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. V. a J. P. se pro finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl obviněným uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. prosince 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.