11 Tcu 227/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za napomáhání při nepovoleném vstupu cizinců přes hranici. Čin vykazuje znaky trestného činu podle českého trestního zákona, a to za úmyslné překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis i za tresty uložené cizozemskými soudy, pokud je čin trestný i v českém právu a trest je závažný.
Rubrum
11 Tcu 227/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. B. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 2. 1995, sp. zn. 213 Ds 205 Js 46987/94, a to pro trestný čin napomáhání při nepovoleném vstupu ve dvou případech vždy společně s úmyslným nepovoleným pobytem podle § 92 odst. 1 č. 1, § 6 odst. 2 číslo 1 a 2, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 52 a § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 2. 1995, sp. zn. 213 Ds 205 Js 46987/94, jenž nabyl právní moc dne 8. 3. 1995, byl P. B. uznán vinným trestným činem napomáhání při nepovoleném vstupu ve dvou případech vždy společně s úmyslným nepovoleným pobytem podle § 92 odst. 1 č. 1, § 6 odst. 2 číslo 1 a 2, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 52 a § 53 německého trestního zákona. Trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 3. 11. 1994 v blíže nezjištěné době převedl pěšky přes hranici v pohraničním území u M. do Spolkové republiky Německo sedmnáct cizinců makedonské národnosti, za což měl přislíbeno 9.000,- Kč, tj. asi 500,- DM, a v noci ze dne 15. na 16. 9. 1994 převedl šest cizinců ze třetí země, v blízkosti M. pěšky přes chráněný přechod na stejné místo v blízkosti N. a N., za což obdržel 4.000,- Kč. V obou případech věděl, že cizinci nemají povolení pro pobyt. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. B. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. prosince 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.