11 Tcu 229/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení českého občana německým soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu nedovoleného převádění cizinců, za který byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Soud shledal splněné formální podmínky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., neboť skutek je trestný i podle českého práva. Materiální podmínky byly dány závažností činu a druhem uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 229/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M. rozsudkem Obvodového soudu v Hof, Spolková republika Německo, ze dne 16. 8. 1995, sp. zn. 7 Ls 292 Js 6650/95, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, § 52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Hof, Spolková republika Německo, ze dne 16. 8. 1995, sp. zn. 7 Ls 292 Js 6650/95, jenž nabyl právní moci dne 16. 8. 1995, byl J. M. uznán vinným trestným činem nedovoleného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, § 52 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 19. 5. 1995 převzal na parkovišti v B. u S. do vozidla značky Peugeot, německé státní poznávací značky TS - CN 544, zapsaného na M. S., osmnáct jugoslávských státních příslušníků, aby je podle pokynu \" L.\" odvezl do F., přičemž mu bylo zřejmé, že tito cizinci přešli ilegálně pěšky česko - německou hranici a neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo. Na cestě z lesního parkoviště do F. byli všichni po 5 km v místě B 303 zastaveni policejní hlídkou. Převáděné osoby zaplatily převaděčské organizaci až 4000,- DM za osobu, z čehož J. M. dostal od svého příkazce 100,- DM na benzín a po návratu měl obdržet dalších 400,? DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné výši. Přitom k výkonu uloženého trestu došlo až dne 23. 11. 2000. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. října 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.