11 Tcu 24/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený byl uznán vinným z činu pohlavního zneužívání dítěte podle zákona Spolkové republiky Německo. Čin byl považován za závažný i podle českého trestního práva, konkrétně za čin podle § 242 tr. zák. Uložený trest byl nepodmíněným odnětím svobody. Soud se opřel o § 4 odst. 2 a 4 zákona č. 269/1994 Sb. o Rejstříku trestů.
Rubrum
11 Tcu 24/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. března 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky
V. P., rozsudkem Obvodového soudu Freiburg, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 25 Ds 100 Js 15631/05, a to pro trestný čin sexuálního zneužívání dětí podle § 176 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Freiburg, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. 11. 2005, byl V. P. uznán vinným trestným činem sexuálního zneužívání dětí podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a tří měsíců. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že dne 29. 5. 2005 kolem 13:45 hod. ohmatával chlapce R. S., přičemž se jmenovaného dotýkal pod šatstvem na jeho údu a manipuloval s ním, aby tak dosáhl sexuálního vzrušení. Staří poškozeného mu bylo známo, neboť ho znal již nejméně jeden rok, jelikož žil s tímto chlapcem a jeho otcem – R. S. – v stejném družstevním bytovém domě. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 15. 3. 2007, pod sp. zn. 1812/2006–MO–M/6, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 19. 3. 2007. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený V. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. P. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na řádném mravním a tělesném vývoji dětí. Jednal přitom za takových okolností (pro shodnou trestnou činnost byl již v minulosti opakovaně odsouzen na území České republiky), že již lze jeho nyní posuzovanou trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. března 2007 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.