11 Tcu 241/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo krádeže ve čtyřech případech, které byly podle německého trestního zákona kvalifikovány jako pokračující čin. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný. Závěrem byl zápis odsouzení zaznamenán, protože čin byl závažný a trest odnětí svobody trval více než jeden rok.
Rubrum
11 Tcu 241/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B. rozsudkem Obvodového soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 Ds 651 Js 33171/98, a to pro trestný čin krádeže ve čtyřech případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, § 53, § 56 odst. 3 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 Ds 651 Js 33171/98, jenž nabyl právní moci dne 27. 4. 1999, byl L. B. uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, § 53, § 56 odst. 3 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že 1. v noci ze 16. na 17. 12. 1998 vnikl do požární zbrojnice v G. a odcizil tam potraviny a poživatiny, 2. dne 17. 12. 1998 vnikl do zahradního domku v lokalitě T. a odcizil tam rovněž potraviny a poživatiny, 3. večer dne 18. 12. 1998 vnikl znovu do požární zbrojnice v G. a odcizil tam další potraviny a poživatiny, 4. dne 19. 12. 1998 se vydal do opuštěné továrny v G., otevřel tam násilně několik dveří a odcizil peníze v hodnotě 10,- DM a dvě láhve sirupu. Při všech těchto činech způsobil značné věcné škody. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že L. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Co se týče formální podmínky postupu podle § 4 odst. 2 zákona, spočívající v oboustranné trestnosti činu, tato je splněna přinejmenším skutečností, že L. B. byl rozsudkem Obvodového soudu v Plauen ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 1 Ds 651 Js 33924/96, odsouzen pro trestný čin krádeže ve dvou případech, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 5. 1997, přičemž trestné činnosti se podle zjištění soudu obviněný dopustil tím, že se v noci z 19. na 20. 12. 1996 ve S. vloupal za pomoci železného páčidla vypáčením okna do bungalovu poškozeného R. a odcizil tam potraviny a kabát, a v noci z 20. na 21. 12. 1996 se vloupal do obecního domu v M. a odcizil tam alkoholické nápoje a hotovost cca 40,- DM. Skutku popsaného v rozsudku Obvodového soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 1 Ds 651 Js 33171/98, který spáchal jako pokračující trestný čin krádeže v době od 16. 12. 1998 do 19. 12. 1998, se tak obviněný dopustil přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Dopustil se proto trestného činu krádeže bez ohledu na výši způsobené škody, neboť se jedná o případ předpokládaný ustanovením § 247a odst. 1 písm. e) tr. zák. S ohledem na tuto skutečnost dospěl Nejvyšší soud k závěru, že skutek, jenž je předmětem zápisu, vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. B. se dopustil více útoků majetkové trestné činnosti, a to vloupáním. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. listopadu 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.