Nejvyšší soud · Usnesení

11 Tcu 258/2003

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2003-12-09 · ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.258.2003.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným podvodu podle trestního zákoníku Rakouské republiky, který je trestným činem i podle českého práva. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a výše uloženého trestu odnětí svobody. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

Rubrum

11 Tcu 258/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky

V. L. rozsudkem Soudu pro mladistvé ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 10 Hv 163/02v, ve spojení s usnesením Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 21 Bs 73/03, a to pro zločin podvodu, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu, podle § 146, §147odst. 3, § 148 druhý případ, § 15 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku.

Odůvodnění

: Rozsudkem Soudu pro mladistvé ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 10 Hv 163/02v, ve spojení s usnesením Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 21 Bs 73/03, byl V. L. uznán vinným zločinem podvodu, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu, podle § 146, §147odst. 3, § 148 druhý případ, § 15 trestního zákoníku Rakouské republiky, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že ve dnech 29. 4. až 12. 6. 2002 ve V. v součinnosti se spoluodsouzeným A. H. a samostatně stíhanými A. A. a M. H., v různém složení s úmyslem protiprávně se obohatit, oklamali celkem 15 osob (starších žen) o skutečnostech, že jsou jejich příbuznými a že se nacházejí v akutní peněžní tísni, a tak je přiměli k předání peněžních částek v různé výši, v celkové hodnotě 63.900 EUR, přičemž v posledním případě jim poškozenou částka 6.000 EUR předána nebyla. Dne 20. 11. 2003 pod sp. zn. 1860/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin podvodu podle § 250 trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. V. L. se dopustil velmi závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, spáchané mnoha útoky v krátkém časovém rozmezí, jíž způsobil vysokou škodu více osobám. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. prosince 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.