11 Tcu 278/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za převádění cizinců přes státní hranici bez povolení. Čin vykazuje znaky trestného činu i podle českého trestního zákona, konkrétně za nedovolené překročení státní hranice. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a významného trestu odnětí svobody.
Rubrum
11 Tcu 278/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. M. rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 4 Ds 954 Js 27414/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1, 2 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 4 Ds 954 Js 27414/00, jenž nabyl právní moci dne 3. 4. 2001, byl P. M. uznán vinným trestným činem a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1, 2 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že dne 20. 12. 2000 před 17.00 hodin přepravil osobním motorovým vozidlem Renault Espace spz KHH 31-63 z České republiky na území Spolkové republiky Německo celkem 17 afghánských státních příslušníků s 4 dětmi mladšími sedmi let bez pasů a povolení k pobytu, u obce L. však byl zadržen hlídkou Spolkové ostrahy hranic. Za svůj podíl na přepravě těchto osob mu byla spolupachatelem P. přislíbena odměna ve výši 10.000,- Kč. Dne 11. 12. 2003 pod sp. zn. 2337/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. P. M. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. ledna 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.