11 Tcu 31/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným společného pašeráctví za účelem výdělku ve čtyřech případech. Čin vykazuje znaky trestného činu podle českého trestního zákona, a to zkrácení daně a porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný.
Rubrum
11 Tcu 31/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. F., rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi, Spolková republika Německo, ze dne 26. 10. 1995, sp. zn. 8 KLs 340 Js 16601/95, a to pro trestný čin společného pašeráctví za účelem výdělku ve čtyřech případech podle § 373 odst. 1 daňového řádu a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění
: Rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi, Spolková republika Německo, ze dne 26. 10. 1995, sp. zn. 8 KLs 340 Js 16601/95, jenž nabyl právní moci dne 31. 10. 1995, byl S. F. uznán vinným trestným činem společného pašeráctví za účelem výdělku ve čtyřech případech podle § 373 odst. 1 daňového řádu a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve dnech 9. 10. a 16. 5. 1995 pašoval v součinnosti se spoluodsouzeným S. vždy 250 000 kusů a dne 17. 5. 1995 280 600 kusů nezdaněných cigaret z České republiky do Spolkové republiky Německo. S. F. se na pašování cigaret podílel jako organizátor, když nejdříve telefonicky zajistil předání nákladního vozidla S. a v kamenolomu v blízkosti obce L. nakládku cigaret do tohoto vozidla, přes které byl naložen sypký materiál. Poté jel vždy S. s nákladním vozidlem do Spolkové republiky Německo přes hraniční přechod S., kde na celnici předložil nákladní list, na němž byl zapsán jen náklad sypkého materiálu, cigarety nepřihlásil a nezaplatil dovozní poplatky. Mezitím F. svým osobním vozem zn. Renault, české státní poznávací značky, přejel přes hraniční přechod S. na německé území, kde navedl S. na místo překládky a předal cigarety odběratelům. Dne 17. 5. 1995 při vykládce cigaret byli odsouzení zadrženi příslušníky Celní pátrací služby a přepravované cigarety byly zajištěny. Za cigarety nebyly v prvních třech případech zaplaceny poplatky ve výši vždy 64 697,50 DM a v poslední případě ve výši 72 616,47 DM. S. F. byla za jeho účast na přepravu cigaret v prvních dvou případech zaplacena částka 100 DM a v dalších dvou mu byla shodná částka přislíbena. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Dne 30. 1. 2002 pod sp. zn. 2451/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby podle § 148 tr. zák., trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. S. F. se jako organizátor podílel na závažné úmyslné trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. března 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.