11 Tcu 32/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo činu převádění cizinců přes státní hranici, který má znaky trestného činu podle českého trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný. Zápis byl považován za odůvodněný kvůli opakovanému organizování ilegální přepravy a uloženému trestu odnětí svobody.
Rubrum
11 Tcu 32/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. H., rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakousko, ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 16E Vr 442/00, 16 E Hv 158/00, a to pro trestný čin převádění podle § 104 odst. 1 a 3, 1. případ rakouského cizineckého zákona a § 28 Rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakousko, ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 16E Vr 442/00, 16 E Hv 158/00, jenž nabyl právní moci dne 27. 10. 2000, byl D. H. uznán vinným trestným činem převádění podle § 104, odst. 1 a 3, 1. případ rakouského cizineckého zákona a § 28 Rakouského trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že ve dnech 27. 8. 2000 a 29. 8. 2000 společně s J. M. naložili do svých automobilů čtyři Čínany poté, co tito ilegálně překročili státní hranice a dne 30. 8. 2000 vzali společně s dalšími čtyřmi spoluobviněnými do jejich automobilů osm Číňanů, kterým napomohli k protiprávnímu příjezdu z České republiky do Rakouska, od rakouské státní hranice u města G. a směrem k městu T., přičemž D. H. celou akci řídil a zajišťoval transport tím, že jel jako první a naváděl další automobily, to vše s úmyslem, že si touto činností zajistí nikoliv bezvýznamný majetkový prospěch. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. H. se pro finanční prospěch podílel opakovaně jako organizátor na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. února 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.