11 Tcu 32/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo krádeže podle českého trestního zákoníku, která byla prováděna vloupáním do uzamčeného kontejneru. Zápis byl považován za oprávněný kvůli závažnosti činu a nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
11 Tcu 32/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. dubna 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. H. rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 1 Ls 193 Js 7455/08, a to pro trestný čin krádeže podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 16. července 2008, byl M. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 14. února 2008 před 22.30 hod. společně s odsouzeným J. M., v autosalonu Renault Autohaus Stikar, Industriering 5, Dippoldiswalde, Spolková republika Německo, vnikl do zde umístěného uzamčeného kontejneru s autodíly, a to tak, že vypáčil jeho visací zámek, a následně z něj odcizil pět kompletních sad použitých pneumatik nasazených na hliníkových ráfcích v hodnotě 2 000,- EUR a dále též větší množství ráfků. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin krádeže podle § 205 trestního zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. H. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil na cizím majetku nemalou škodu. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu, tj. vloupáním, jakož i tím, že pro obdobnou trestnou činnost jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, již byl v minulosti potrestán (rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 29. března 2006, a rozsudkem téhož soudu ze dne 27. června 2007). Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. dubna 2010 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.