11 Tcu 36/2025

Rubrum

11 Tcu 36/2025-34 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal dne 18. 6. 2025 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Výrok

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky T. F., rozsudkem Řádného soudu v Terstu, Italská republika, ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 633/2020.

Odůvodnění

:

1. Rozsudkem Řádného soudu v Terstu, Italská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 633/2020, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2022, byl T. F. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu podle § 385 odst. 2 italského trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedeného trestného činu dopustil (stručně řečeno) tím, že: v době, kdy byl ve výkonu předběžného opatření domácího vězení ve svém domě v XY, na adrese via XY, opustil místo, kde mělo být opatření vykonáváno, a stal se nezastižitelným.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky a byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 4. 1. 2023.

7. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna, neboť jednání odsouzeného uvedené v rozsudku cizozemského soudu nevykazuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky (srov. zejména § 337 tr. zákoníku).

8. Za daného stavu tak nejsou splněny všechny formální podmínky § 4a odst. 3 citovaného zákona.

9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti nevyhověl a tento zcela zamítl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. 6. 2025 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu