11 Tcu 37/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení byli občany České republiky, jejichž čin se týkal nelegálního převádění cizinců přes státní hranici. Čin byl trestný i podle českého práva, konkrétně podle § 171a trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud je čin závažný a trest odnětí svobody významný.
Rubrum
11 Tcu 37/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1. Z. H. a 2. M. P., rozsudkem Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 915 A Ls 6340 Js 209121/02, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2, § 51 a § 74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců u Z. H. a v trvání tří let u M. P.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 23. 10. 2002, byli Z. H. a M. P.uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzeni k trestu odnětí svobody - Z. .H. v trvání tří let a šesti měsíců, a M. P. v trvání tří let. Shora uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustili v podstatě tím, že jako osoby patřící k mezinárodní skupině pachatelů nelegálně převážejících za odměnu cizí státní příslušníky z ČR do SRN, dne 12. 3. 2002 provedli přepravu celkem 56 indických státních příslušníků z P. do F. n. M., a to tak, že M. P. převezl 56 Indů nákladním automobilem a Z. H. je doprovázel svým osobním autem, přitom poblíž O. zastavil a převážení cizinci opustili vozidlo a zamířili do lesa, a později byli oba obvinění zadrženi příslušníky policie. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že oba odsouzení jsou občany České republiky, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se pro finanční prospěch podíleli na ilegálním převezení značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzení jednali v takovém rozsahu, že lze tuto jejich činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl každému z nich uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. dubna 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.