11 Tcu 38/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu výdělečného ilegálního převádění cizinců spáchaného ve skupině. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a má závažnou povahu. Zápis byl považován za odůvodněný kvůli závažnosti činu a výši uloženého trestu odnětí svobody.
Rubrum
11 Tcu 38/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky C. Č., rozsudkem Okresního soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 4 Ls 114 Js 2193/99, a to pro trestný čin výdělečného ilegálního převádění cizinců spáchaného ve skupině podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1, 2, § 92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 4 Ls 114 Js 2193/99, jenž nabyl právní moci dne 23. 6. 1999, byl C. Č. uznán vinným trestným činem výdělečného ilegálního převádění cizinců spáchaným ve skupině podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1, 2, § 92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že, po předchozí dohodě s dalšími osobami, dne 12. 2. 1999 v 9.30 hod. převážel v za tímto účelem pronajatém automobilu zn. Ford Transit, české státní poznávací značky, 17 jugoslávských státních příslušníků z Rakouské republiky přes hraniční přechod N. do Spolkové republiky Německo, kde byli okolo 9.45 hod. na parkovišti S. zadrženi. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svůj podíl na převedení osob obdržel peněžní obnos v neznámé výši. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Dne 1. 2. 2002 pod sp. zn. 2671/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. C. Č. se podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o relativně nebezpečnou a v tomto regionu v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.