11 Tcu 38/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu těžké organizované krádeže vloupáním, který je podle českého práva kvalifikován jako krádež podle § 247 tr. zák. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a zápis je odůvodněn závažností činu a druhem uloženého trestu. Závažnost činu byla podtržena opakovaností, spolupachatelstvím, způsobenou škodou a nepodmíněným trestem odnětí svobody.
Rubrum
11 Tcu 38/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. S., rozsudkem Zemského soudu v Krems na Dunaji, Rakousko, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Hv 28/02s, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakousko, ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 21 Bs 412/02, a to pro trestný čin těžké a výdělečné těžké organizované krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 2, § 129 č.1, § 130 1. věta, 2. případ, 2. věta, 1. a 2. případ rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Odůvodnění
: Rozsudkem Zemského soudu v Krems na Dunaji, Rakousko, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Hv 28/02s, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakousko, ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 21 Bs 412/02, byl M. S. uznán vinným trestným činem těžké a výdělečné těžké organizované krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 2, § 129 č.1, § 130 1. věta, 2. případ, 2. věta, 1. a 2. případ rakouského trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako člen skupiny v době od 9. 10. 2000 do 26. 10. 2001 v M., H., v G. S. a ve V. celkem v šesti případech násilně vnikl do uzamčených prostor různých subjektů s úmyslem se protiprávně obohatit a obstarat si tak příjem. Odcizil přitom cizí movité věci, mezi nimi např. motorku KTM a Honda, jakož i různá příslušenství motocyklů, dále nákladní automobil a různé elektronické přístroje, a způsobil tak škodu ve výši nejméně 100.000,- EUR. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. S. se dopouštěl po dobu více jak jednoho roku opakovaně majetkové trestné činnosti, a to ve spolupachatelství s dalšími osobami a trestnou činností způsobil vysokou škodu na cizím majetku. Je třeba přihlédnout též ke způsobu provedení útoků (vloupáním). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již citelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. února 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.