11 Tcu 41/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu závažné výdělečné krádeže podle rakouského trestního zákoníku, který odpovídá českému trestnému činu krádeže podle § 247 tr. zák. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. Zápis byl považován za oprávněný z důvodu závažnosti činu a uloženého trestu odnětí svobody trvajícího jeden rok.
Rubrum
11 Tcu 41/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Zemského soudu v Kremsu na Dunaji, Rakouská republika, ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 16 E Hv 56/04w, a to pro trestný čin závažné výdělečné krádeže podle § 12 alternativa 3, § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 130 případ 1 rakouského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Kremsu na Dunaji, Rakouská republika, ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 16 E Hv 56/04w, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. S. uznán vinným trestným činem závažné výdělečné krádeže podle § 12 alternativa 3, § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 130 případ 1 rakouského trestního zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že od srpna 2003 do 10. srpna 2004 v obcích W. a d. T., V., H. a na jiných místech R., s úmyslem obstarat sám sobě nepřetržitý zdroj příjmů, účinně napomáhal tomu, že zvlášť stíhaný R. S. mohl během více než 200 krádeží v obchodech odcizit různé předměty, a to tak, že jej přivážel autem na místa činů a odvážel jej s odcizenými předměty pryč a v průběhu krádeží mu „dělal zeď“. Převážně se jednalo o parfémy, hygienické zboží a alkohol v hodnotě od 2000 EUR. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. S. se dopustil majetkové trestné činnosti spáchané mnoha útoky, kterou způsobil více poškozeným vysokou škodu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. června 2005 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.