11 Tcu 46/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení občana České republiky cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo činu nezákonného vstupu, pohybu nebo pobytu cizince ve Francii, který je podle právního řádu České republiky trestným činem podle § 171a tr. zák. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů byly splněny podmínky pro zápis, včetně závažnosti činu a druhu uloženého trestu. Soud se opřel o shodu činu s trestným činem v českém právu a o význam trestu odnětí svobody trvajícího dva roky.
Rubrum
11 Tcu 46/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. B., rozsudkem Soudu velké instance v Sarreguemines, Francie, ze dne 7. března 2005, sp. zn. M 480/05, a to pro pomoc k trestnému činu nezákonného vstupu, pohybu nebo pobytu cizince ve Francii podle čl. 21 odst. 1, al. 1, 2 nařízení č. 45-2658 ze dne 2. 11. 1945, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a zákazu pobytu na území Francie v trvání 5 (pěti) let.
Odůvodnění
: Výše označeným rozsudkem Soudu velké instance v Sarreguemines, Francie, jenž nabyl právní moci dne 8. 5. 2005, byl R. B. uznán vinným pomocí k trestnému činu nezákonného vstupu, pohybu nebo pobytu cizince ve Francii podle čl. 21 odst. 1, al. 1, 2 nařízení č. 45-2658 ze dne 2. 11. 1945. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne 6. 3. 2005 v S.-A. usnadnil nezákonný vstup, pohyb nebo pobyt na území Francie patnácti čínským státním příslušníkům tak, že je převážel ve vozidle vybaveném k tomuto účelu ze zahraničí do Francie. Za tuto trestnou činnost mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a zákaz pobytu na území Francie na dobu pěti let. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. B. se dopustil trestné činnosti, která je v posledním období velice rozšířená a jež se dotýká i zájmů České republiky. Nelze přehlédnout, že nelegálním způsobem převážel větší počet cizích státních příslušníků, a to ve vozidle k tomuto účelu speciálně přizpůsobeném. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. dubna 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.