11 Tcu 49/2002
V PLATNOSTINávrh Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení nizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů Nejvyšší soud zamítl. Důvodem bylo, že rozsudek neobsahoval popis skutku, ale pouze právní větu, což neumožnilo posoudit oboustrannou trestnost činu. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který vyžaduje přesné vymezení skutku. Zamítnutí nebrání opětovnému podání návrhu po doplnění podkladů.
Rubrum
11 Tcu 49/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Soudního dvora v Amsterdamu ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 23000863-93, Nizozemské království.
Odůvodnění
: Rozsudkem Soudního dvora v Amsterdamu ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 23000863-93, Nizozemské království, jenž nabyl právní moci dne 14. 10. 1993, byl J. S. uznán vinným činem, specifikovaným v tomto rozsudku takto: „Úmyslně jednat v rozporu s daným zákazem podle čl. 2, první člen, úvod a pod C zákona o opiu.“ a kvalifikovaným podle čl. 33, 33a, 36b, 36c trestního zákoníku a čl. 2 a 10 zákona o opiu Nizozemského království. Za uvedený čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, se snížením v souladu s čl. 27 trestního zákoníku Nizozemského království. Dne 22. 2. 2002 pod sp. zn. 1188/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení nizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. V návrhu uvedlo, že přiložená písemnost Soudního dvora v Amsterdamu (z níž je výše citován popis činů) mu byla zaslána na výslovnou žádost o poslání rozsudku tohoto soudního orgánu, když stejnou písemnost obdrželo již předtím a považovalo ji za trestní list. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Nejvyšší soud v tomto řízení tedy hodnotí čin, jehož se předmětné odsouzení týká, a to jednak z hlediska splnění podmínky jeho oboustranné trestnosti a jednak z hlediska jeho závažnosti. Splnění podmínky oboustranné trestnosti činu předpokládá jeho relativně přesné vymezení v odsuzujícím rozhodnutí cizozemského soudu, obsahující kromě právní kvalifikace činu podle právního řádu odsuzujícího státu také popis skutku, kterým se odsouzený tohoto soudně trestného činu dopustil, a to alespoň v jeho podstatných znacích. V posuzovaném případě je však v rozsudku nizozemského soudu, pokud jde o popis spáchaného skutku, uveden pouze text citovaný v prvním odstavci odůvodnění tohoto usnesení. Nejedná se ani tak o popis skutku, jako spíše o jakousi „právní větu“ vyjadřující jeho právní hodnocení podle nizozemského právního řádu. Pro posouzení skutku z hledisek oboustranné trestnosti činu a jeho závažnosti v řízení podle § 4 odst. 2 zákona je však toto vymezení nedostačující. Není možné z něj určit zda vůbec a pod jakou skutkovou podstatu trestného činu podle českého právního řádu by předmětný čin spadal, natož posoudit míru jeho závažnosti. Z návrhu se podává, že ministerstvo spravedlnosti o doplnění rozhodnutí cizozemského soudu již žádalo a znovu obdrželo pouze rozsudek ve shora citovaném znění. Proto by byl zřejmě nadbytečný postup, jímž by Nejvyšší soud věc vrátil navrhovateli k doplnění předložených podkladů. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podaný návrh zamítl. Pro úplnost se dodává, že toto rozhodnutí neznamená, že, pokud by přesto došlo k odstranění uvedeného nedostatku, a to např. vyžádáním kompletnějšího spisového materiálu z řízení předcházejícímu odsuzujícímu rozhodnutí cizozemského soudu, jehož obsahem by byl popis předmětného skutku, by nebylo možno předložit návrh Nejvyššímu soudu znovu. Toto rozhodnutí tedy nebrání opětovnému podání návrhu.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.