11 Tcu 52/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti podle právního řádu Spolkové republiky Německo. Čin byl závažný, zahrnoval úmyslné zranění vlastního syna v raném věku, které vedlo k jeho smrti. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný.
Rubrum
11 Tcu 52/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 9. srpna 2007 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. W. rozsudkem Zemského soudu Mnichov II., Spolková republika Německo, ze dne 5. 12. 1995, sp. zn. Ks 21 Js 6812/95, a to pro trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti podle § 226 odst. 1, § 25 odst. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků.
Odůvodnění
: Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Mnichov II., Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. ledna 1996, byl M. W. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví s následkem smrti podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že dne 21. února 1995 v době od 9.00 hod. do 14.30 hod. způsobil úmyslně a s použitím značné síly synovi T. L. zranění o blíže nezjištěný tvrdý předmět na pravé straně zadní části hlavy a téhož dne jím také dlouze třásl zepředu dozadu, v důsledku čehož poškozený utrpěl zlomeninu spodiny lebeční a klenby lebeční, silné krevní výrony v lebeční dutině a mozku, krevní výrony na sítnici obou očí a krevní výron v oku až do terče zrakového nervu, a dne 1. března 1995 v důsledku těchto zranění zemřel. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 3 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. W. se dopustil závažného jednání proti lidskému zdraví, kterým způsobil smrt nezletilého dítěte. Nelze přehlédnout ani k tomu, že poškozeným byl vlastní syn odsouzeného (tj. osoba, která mu byla svěřena do péče), který vzhledem k velmi nízkému věku (v době činu mu bylo sedm měsíců) nemohl klást odsouzenému žádný odpor. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody v trvání pěti roků. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. S ohledem na povahu a závažnost předmětné trestné činnosti Nejvyšší soud shledal podaný návrh důvodným i za situace, kdy v posuzované věci od odsouzení cizozemským soudem uplynula již poměrně delší doba (více jak jedenáct let). Proto i přes delší časový odstup trvá zájem na evidenci takového odsouzení v Rejstříku trestů. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. srpna 2007 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.