11 Tcu 53/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzená, státní občanka ČR, byla vinná činu kuplířství podle trestního zákoníku Francie. Čin byl závažný, prováděn po dobu téměř dvou měsíců a nesl trest odnětí svobody a vyhoštění. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis i za cizozemským rozsudkem, pokud je čin trestný i podle českého práva a trest je dostatečně vážný.
Rubrum
11 Tcu 53/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. května 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státní občanky České republiky J. R., roz. B., rozsudkem Soudu velké instance v Marseille, Francouzská republika, ze dne 6. září 2005, sp. zn. 5717/05, a to pro trestný čin kuplířství podle čl. 225–5 odst. 2, odst. 1 2°, čl. 225–7 odst. 2, odst. 1 9° a čl. 225-5 trestního zákoníku Francouzské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Soudu velké instance v Marseille, Francouzská republika, byla J. R. uznána vinnou trestným činem kuplířství podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Francouzské republiky a odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání třiceti měsíců a k trestu vyhoštění z území F. na dobu neurčitou. Shora uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustila v podstatě tím, že během srpna a září 2004, a to až do 23. 9. 2004, v M., F., společně s dalšími osobami se dělila o zisky z prostituce provozované R. D. a M. Č., přičemž jim též pomáhala při této činnosti. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin kuplířství podle § 204 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená J. R. se pro finanční prospěch dopustila závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami, trestnou činnost páchala po dobu téměř dvou měsíců a vůči dvěma poškozeným. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již citelný trest odnětí svobody, spojený navíc s trestem vyhoštění na dobu neurčitou. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. května 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.