11 Tcu 56/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení byli občany České republiky, jejichž činy odpovídaly trestným činům podle českého trestního zákona. Zápis byl považován za oprávněný z důvodu závažnosti činu a druhu uloženého trestu. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. prosince 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1. P. P. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 613 Hv 3/08t, pro trestný čin krádeže, přečin zatajení listiny a přečin odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 127, § 129 č. 1, § 130 čtvrtý případ, § 229 odst. 1, § 241e odst. 3 trestního zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
2. R. Š. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 613 Hv 3/08t, pro trestný čin krádeže, přečin zatajení listiny a přečin odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 127, § 129 č. 1, § 130 čtvrtý případ, § 229 odst. 1, § 241e odst. 3 trestního zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci dne 9. 4. 2008, byli P. P. a R. Š. uznáni vinnými trestným činem krádeže, přečinem zatajení listiny a přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili trestné činnosti v podstatě tak, že dne 26. ledna 2008 v K., R. r., vnikli do zaparkovaného osobního motorového vozidla značky VW Polo, poškozené A. S., a to tak, že kapesním nožem ukroutili zámek na dveřích na straně spolujezdce, a odcizili z něj kabelku s finanční hotovostí ve výši 34,- EUR, různými CD, řidičským průkazem, cestovním pasem a platební kartou poškozené. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou státními občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení P. P. a R. Š. se dopustili majetkové trestné činnosti, kterou způsobili škodu na cizím majetku. Nebezpečnost jejich jednání je rovněž zvyšována způsobem provedení činu, tj. vloupáním. Odsouzení tedy jednali v rozsahu, pro který lze tuto jejich činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. prosince 2008 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.