11 Tcu 57/2003
V PLATNOSTINávrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů Nejvyšší soud vyhověl. Odsouzení se týkalo občana České republiky za trestný čin převádění cizinců, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce jednoho roku. Soud shledal splněné podmínky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., neboť skutek je trestný i podle českého práva a zápis je odůvodněn závažností činu a druhem trestu. Rozhodnutí bylo vydáno na základě návrhu a připojeného spisového materiálu.
Rubrum
11 Tcu 57/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. L., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, jenž nabyl právní moci dne 16. 9. 1999, byl F. L. (F. L.) uznán vinným pro trestný čin převádění cizinců podle § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v noci ze dne 13. 2. 1999 na 14. 2. 1999 převzal společně s další osobou v lese v blízkosti hranic osm jugoslávských státních příslušníků a převedl je na dohodnuté místo přijetí na území Spolkové republiky Německo, kde čtyři z nich byli dále vzati osobním autem a čtyři z nich po marném čekání na další auto se vydali s převaděči na cestu zpět do České republiky a byli přitom zadrženi policií. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. L. se podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. dubna 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.