11 Tcu 6/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan ĚR, byl vinným uznán za přechovávání kradených věcí a spoluúčast na pokusu o vydírání. Činy vykazují znaky trestných činů podle českého trestního zákona, a to podílnictví a vydírání. Zápis byl považován za odůvodněný kvůli závažnosti činů a uloženému trestu odnětí svobody.
Rubrum
11 Tcu 6/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. F., okr. N., rozsudkem Soudu v Pordenone, Italská republika, ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 250/01, a to pro trestný čin přechovávání kradených věcí podle § 648, 62 bis italského trestního zákona a spoluúčast na opakovaném pokusu trestného činu vydírání podle § 56, § 110, § 629, § 62 bis italského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a pěněžitému trestu ve výši 700.000,- ITL.
Odůvodnění
: Rozsudkem Soudu v Pordenone, Italská republika, ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 250/01, jenž nabyl právní moci dne 2. 10. 2001, byl T. F. uznán vinným trestným činem přechovávání kradených věcí podle § 648, 62 bis italského trestního zákona a spoluúčasti na opakovaném pokusu trestného činu vydírání podle § 56, § 110, § 629, § 62 bis italského trestního zákona. Uvedených trestných činů se dopustil podle zjištění soudu tím, že v době od června do července 1999 v P. a T. získal od neznámé osoby mobilní telefon, přenosný počítač, pracovní knížku vedenou na jméno L. D., různé doklady a záznamy týkající se různých společností, mezi nimi společnosti „S.-T. I.“, přičemž znal jejich nekalý původ, jednalo se o věci pocházející z krádeže způsobené ke škodě pana C. G., a dále ve spolupachatelství s jinými neznámými osobami prováděl úkony za jednoznačným a přímým účelem vydírání ke škodě pana C. G., a to tak, že mu telefonoval nebo nechával telefonovat této osobě několikrát a žádal neoprávněnou částku 10.000.000,- ITL za vrácení výše uvedených věcí a vyhrožoval tím, že v opačném případě dojde k definitivní ztrátě nebo ke zničení výše uvedených dokladů. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a peněžitému trestu ve výši 700.000,- ITL. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení italského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák, trestný čin vydírání podle § 235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. F. se dopustil závažné trestné činnosti. Spáchal více trestných činů, které vykazují vyšší stupeň společenské nebezpečnosti i podle právního řádu České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. ledna 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.