11 Tcu 60/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným přepravy cizinců přes státní hranici bez povolení. Čin vykazuje znaky trestného činu podle českého trestního zákoníku, konkrétně nedovoleného překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i v České republice a trest je závažný. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a výše uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 60/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. 10 Ds 210 Js 5480/99, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Bautzenu ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 2 Ns 210 Js 5480/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. 10 Ds 210 Js 5480/99, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Bautzenu ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 2 Ns 210 Js 5480/99, které nabyly právní moci dne 3. 11. 1999, byl P. L. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že na pokyn blíže neznámého Vietnamce organizujícího převádění cizinců, v noci na 21. 4. 1999 jel s vypůjčeným osobním vozem zn. Mitsubishi, české státní poznávací značky, přes hraniční přechod Z. na území Spolkové republiky Německo, kde na smluveném místě v prostoru obce E. do vozidla převzal 8 afghánských státních příslušníků, převedených předtím ilegálně z České republiky, k další přepravě do L. V 6.00 hod. byl na parkovišti dálnice BAB 4 u obce O.-O. zadržen. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převedení osob mu byla přislíbena odměna ve výši 300 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Dne 2. 4. 2003 pod sp. zn. 2989/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. L. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě více cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je podstatnou měrou zvyšována také okolností spočívající v osobě pachatele, podávající se z předmětného cizozemského rozsudku, a to, že jmenovaný se tohoto činu dopustil pouhých několik týdnů po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ve Spolkové republice Německo, uloženého mu pro trestnou činnost shodného charakteru. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. dubna 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.