11 Tcu 63/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech. Čin vykazuje znaky trestného činu podle českého trestního zákona, konkrétně nedovoleného překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný.
Rubrum
11 Tcu 63/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 9946/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech podle § 92 odst. 2 č. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, § 25, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 9946/98, jenž nabyl právní moci z části dne 25. 2. 1999 a z části dne 28. 9. 1999, byl P. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech podle § 92 odst. 2 č. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, § 25, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že - poté co počátkem roku 1997 získal odděleně stíhaného M. P. pro činnost pěšího převaděče cizinců, tomuto předal dne 5. 2. 1997 8 kosovských Albánců, které P. za přislíbenou odměnu 40 DM za osobu převedl z České republiky přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo do oblasti S., kde je předal motorizovanému převaděči k další přepravě do B.; - dne 17. 2. 1997 získal s příslibem poskytnutí obvyklé odměny J. R. pro činnost pěšího převaděče. Téhož dne jej okolo 20.30 hod. převezl spolu s 4 cizími státními příslušníky k „zelené hranici“ u F., odkud je R. na přislíbenou odměnu cca 200 DM převedl na území Spolkové republiky Německo, kde byli v obvodu nádraží N. zadrženi; - po předchozí dohodě s organizátorem převaděčských akcí ve V. Š., dne 21. 7. 1998 přešel pěšky přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo, kde v obvodu obce T. převzal dodávkový automobil zn. Ford Transit, do kterého převzal 29 kosovských Albánců, převedených předtím neznámým pěším převaděčem z České republiky, k další přepravě do vnitrozemí. V ranních hodinách následujícího dne byl v obci P. zadržen. Za svou účast na tomto převedení osob mu byla přislíbena částka ve výši 50 000 Kč. P. M. ve všech případech jednal s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tento trestný činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let. Dne 19. 3. 2002 pod sp. zn. 3023/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. M. se jednak jako spoluorganizátor a jednak jako motorizovaný převaděč opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen také poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.