11 Tcu 63/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení dvou českých občanů německým soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu řemeslného převádění cizinců, za který jim byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Soud shledal splněné podmínky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., neboť skutek je trestný i podle českého práva. Zápis byl odůvodněn závažností činu a druhem uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 63/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1) R. D. a 2) P. Z., rozsudkem Obvodového soudu v Hombergu (Efze), Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 8850 Js 21284/00 Ls, a to 1) u R. D. pro trestný čin řemeslného převádění cizinců ve třech případech podle § 92a odst. 2 č.1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a 2) u P. Z. pro trestný čin řemeslného převádění cizinců podle § 92a odst. 2 č.1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Hombergu (Efze), Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 8850 Js 21284/00 Ls, který nabyl právní moci v případě R. D. dne 15. 11. 2000, v případě P. Z. dne 29. 10. 2001, byl 1) R. D. uznán vinným trestným činem řemeslného převádění cizinců ve třech případech podle § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a 2) P. Z. byl uznán vinným trestným činem řemeslného převádění cizinců podle § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Trestné činnosti se dopustili tím, že 1. dne 22. 3. 2000 převezl R. D. jako řidič z České republiky do Spolkové republiky Německo 33 afgánských státních příslušníků nákladního tahače s českou SPZ, v jehož nákladovém prostoru byli cizinci převáženi, a přijel s ním drahou ve 2.00 hod. přes hraniční přejezd B. S. do Německa. V oblasti patřící k obci D. (S.) v obci W. převážené osoby z tahače vyložil ven. 2. dne 14. 4. 2000 ve 2.00 hod jel R. D. se 44 afgánskými příslušníky naloženými v nákladové ploše dotyčného tahače české SPZ přes B. S. do Německa. Ve dvanáct hodin byli cizinci vyloženi v blízkosti R.-M. (kraj H.-R.). 3. dne 27. 4. 2000 převzal R. D. tentýž nákladový tahač, tentokrát se SPZ UL 86 - 35 (tahač) a SPZ UL 52 - 61 (přívěs), v jehož nákladové ploše se nacházelo celkem 38 čínských, afgánských a iráckých státních příslušníků. Dne 28. 4. 2000 ve 2.00 hod. přejel drahou přes hraniční přejezd B. S. a přijel do D. Tam k němu přistoupil P. Z., kterému bylo známo, že má společně s obžalovaným D. dovézt do Německa a Holandska cizí státní příslušníky a který do D. přijel již 28. 4. 2000 osobním vozem z České republiky přes hraniční přechod Z. Z D. oba jeli pak s nákladovým tahačem přes Ch., E. a E. na spolkovou dálnici A 7 směrem na K. Z dálnice vyjeli u K.-R., jeli potom ještě několik kilometrů na H. a pak se zastavili na jednom parkovišti, kde na základě předchozí telefonické zprávy, že tam mají afgánské a írácké státní příslušníky vysadit, otevřeli zaplombovaný kryt auta a z nákladové plochy vyložili na tomto parkovišti celkem 20 Afgánců a Iráčanů ven. Zpozorovali přitom, že je kdosi vidí z motorového vozidla nacházejícího se v blízkosti. Okamžitě se rozjeli zpět k dálnici, z ní pak jeli směrem na jih až k výjezdu do B. H. Tam dálnici opět opustili a jeli až k B. H., kde je již mezitím informované policejní orgány mohly zadržet. V přívěsu se nacházelo ještě 18 čínských státních příslušníků. Za svoji \"činnost \" měl P. Z. dostat 1.500,- Kč a úhradu denních nákladů a R. D. byla přislíbena odměna ve výši 90,- až 100,- DM za každý den a 50,- DM na denní útraty. Za tyto trestné činy byl R. D. uložen nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a P. Z. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. D. a P. Z. se pro přislíbený finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou v případě obou obviněných splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. dubna 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.