11 Tcu 64/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení českého občana německým soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu ilegálního převádění cizinců, za který byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Soud shledal splněné podmínky podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, neboť čin je trestný i podle českého práva a zápis je odůvodněn závažností činu a druhem trestu. Rozhodl o zaznamenání údajů o tomto odsouzení do evidence.
Rubrum
11 Tcu 64/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 8. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 6790/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 8. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 6790/99, jenž nabyl právní moci ve vztahu k M. Č. dne 10. 11. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že spoluorganizoval ilegální převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo, mimo povolený hraniční přechod, a to tak, že vysvětloval motorizovaným převaděčům, kteří měli přepravit převedené osoby z bezprostřední blízkosti státní hranice do německého vnitrozemí, podmínky a způsob jejich účasti a následně na tuto část převádění dohlížel. Konkrétně tak učinil dne 2. 4. 1999, kdy ve svém osobním automobilu zn. Škoda, české státní poznávací značky, přivedl motorizovaného převaděče v dalším voze do obce S., kde mu předal potřebné informace, přivedl ho na místo převzetí osob na parkovišti S. u W. a následně sledoval odvoz. Motorizovaný převaděč převzal 10 afghánských státních příslušníků, při jejichž přepravě do vnitrozemí byl zadržen. Dále dne 2. 5. 1999 se okolo 20.00 hod. v A. setkal s dalšími dvěma motorizovanými převaděči ve dvou osobních vozech a dále postupoval shodně jako v prvním případě. Motorizovaní převaděči převzali k další přepravě celkem 13 afghánských státních příslušníků. Při další jízdě byli před 23.00 hod. v obci S. i s M. Č. zadrženi. M. Č. přitom vždy jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu byla v případě jejich úspěchu přislíbena odměna vždy ve výši nejméně 3000 Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Dne 19. 3. 2002 pod sp. zn. 3033/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Č. se jako spoluorganizátor opakovaně podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.