11 Tcu 64/2026

Rubrum

11 Tcu 64/2026-18 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. D., rozsudkem Okresního soudu v Dabasu, Maďarsko, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn.

1. B.304/2022/25, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Dabasu, Maďarsko, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn.

1. B.304/2022/25, v právní moci dne 22. 3. 2023 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl M. D. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem převaděčství podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) maďarského trestního zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, dále k trestu vyhoštění z území Maďarska na dobu 3 (tří) roků, a rovněž k trestu zákazu výkonu veřejné činnosti na dobu 3 (tří) roků.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že se před 15. 9. 2022 dohodl s neznámou osobou na poskytnutí pomoci cizím osobám bez oficiálních cestovních dokladů a povolení k pobytu v Maďarsku nebo ke vstupu, výstupu nebo tranzitu, konkrétně na jejich přepravě na rakouskou hranici, odkud by mohli pokračovat v cestě do západní Evropy, a to za finanční úplatu, současně se celkem 6 syrských ilegálních migrantů v Srbsku dohodlo s neznámými členy organizace převaděčství na jejich převezení do Rakouska přes Maďarsko, poté, co tak učinili, je odsouzený dne 15. 9. 2022 kolem 6.30 hodin vyzvedl na jižní hranici Maďarska a převážel je vozem Ford Galaxy, RZ XY, na rakouskou hranici, přičemž následně na cestě po dálnici XY bylo vozidlo v 8.26 hodin zkontrolováno příslušníky ředitelství policie v Pešti a celá osádka vozidla byla zadržena.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 29. 3. 2023.

7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně nejméně zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzený jednal tak, že po nedovoleném překročení státní hranice Maďarska cizinci bez oficiálních cestovních dokladů a povolení k pobytu nebo ke vstupu, výstupu nebo tranzitu tyto převážel na rakouskou hranici, aby mohli pokračovat v cestě do západní Evropy, tedy jinému po nedovoleném překročení státní hranice pomáhal přepravit se přes území Maďarska. Uvedeného jednání se dopustil jako člen organizované skupiny a za úplatu. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený ilegální migranty přepravoval přes území Maďarska, nikoliv přes území České republiky, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně HUCLOVÁ, H. In: POLÁK, P., HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248.). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně státního území před nelegální migrací. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen trest odnětí svobody ve výměře přesahující 1 rok, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že se na cizozemské rozhodnutí hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.

9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce