11 Tcu 69/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení českého občana německým soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo ilegálního převádění cizinců, za což byl uložen dvouletý trest odnětí svobody a zákaz řízení. Soud shledal splněné podmínky podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, neboť čin je trestný i podle českého práva. Zápis byl odůvodněn závažností činu a citelným nepodmíněným trestem.
Rubrum
11 Tcu 69/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 12859/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 12859/98, jenž nabyl právní moci dne 27. 4. 1999, byl J. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobou organizující ilegální převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo, se na tomto podílel jako motorizovaný převaděč, jehož úkolem bylo na německém území převzít, do pronajatého vozidla zn. Ford Tranzit, v bezprostřední blízkosti hranice na smluveném parkovišti mezi obcemi A. a I., cizí státní příslušníky převedené předtím pěším převaděčem přes „zelenou hranici“ z České republiky a dále je přepravit do L. Konkrétně uvedeným způsobem přepravil ve dnech 8. 8. 1998 a 4. 9. 1998 a v noci na 9. 9. 1998 vždy 20 osob. Při přepravě 36 osob dne 17. 9. 1998 byl okolo 9.00 hod. v obvodu obce S.-P. zadržen příslušníky policie. K popsaným jízdám na vozidle používal německé státní poznávací značky, které odcizil před prvními dvěma jízdami z osobních automobilů na parkovišti nákupního střediska E. v D. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za účast na převedení osob obdržel v prvních třech případech částku vždy ve výši 10 000 Kč a v posledním případě mu byla shodná odměna přislíbena. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let. Dne 11. 4. 2002 pod sp. zn. 2680/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.