11 Tcu 70/2001

Rubrum

11 Tcu 70/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 3. prosince 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Výrok

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky B. H., rozsudkem Soudního dvora v Amsterdamu ze dne 9. 8. 1995, sp. zn. 16-070143-91, Nizozemské království.

Odůvodnění

: Rozsudkem Soudního dvora v Amsterdamu ze dne 9. 8. 1995, sp. zn. 16-070143-91, Nizozemské království, jenž nabyl právní moci dne 18. 6. 1996, byl B. H. uznán vinným činy, specifikovanými v tomto rozsudku takto: „1. Mít skutečný tělesný styk se ženou, o které si je vědom, že je ve stavu bezmocnosti, vícekrát spácháno.

2. S někým, o kterém jsem si vědom, že je ve stavu bezmocnosti, dopustit se nemravných jednání, vícekrát spácháno.

3. Úmyslně používat nepravdivé písemnosti, jak je zmíněno v čl. 225, člen první (starý) trestního zákoníku, pravdivé a nefalšované, třebaže z tohoto použití mohla vzniknout nějaká újma, vícekrát spácháno. 5, 6 a 7. Podvod, vícekrát spáchán.

8. Úmyslně jednat v rozporu s daným zákazem podle čl. 2, první člen, úvod a pod C zákona o opiu“. Uvedené činy měl spáchat: v bodech 1 a 2 od května 1989 do srpna 1989 v A.; v bodě 4 od května 1989 do května 1990 v A.; v bodě 5 od června 1989 do února 1990; v bodě 6 od dubna 1989 do ledna 1990 v A.; v bodě 7 od 29. října 1990 do 1. května 1991; v bodě 8 v měsíci dubnu 1991 v A. Za uvedené činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, z toho jeden rok podmíněně se zkušební dobou na dva roky. Dne 15. 11. 2001 pod sp. zn. 3741/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení nizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. V návrhu uvedlo, že přiložená písemnost Soudního dvora v Amsterdamu (z níž je výše citován popis činů) mu byla zaslána na výslovnou žádost o poslání rozsudku tohoto soudního orgánu, když stejnou písemnost obdrželo již předtím a považovalo ji za trestní list. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Nejvyšší soud v tomto řízení tedy hodnotí čin, jehož se předmětné odsouzení týká, a to jednak z hlediska splnění podmínky jeho oboustranné trestnosti a jednak z hlediska jeho závažnosti. Splnění podmínky oboustranné trestnosti činu předpokládá jeho relativně přesné vymezení v odsuzujícím rozhodnutí cizozemského soudu, obsahující kromě právní kvalifikace činu podle právního řádu odsuzujícího státu také popis skutku, kterým se odsouzený tohoto soudně trestného činu dopustil, a to alespoň v jeho podstatných znacích. V posuzovaném případě je však v rozsudku nizozemského soudu, pokud jde o popis spáchaných skutků, uveden pouze text citovaný v prvním odstavci odůvodnění tohoto usnesení. Nejedná se ani tak o popis skutků, jako spíše v zásadě o jakési „právní věty“ vyjadřující jejich právní hodnocení podle nizozemského právního řádu. Pro posouzení skutků z hledisek oboustranné trestnosti činu a jejich závažnosti v řízení podle § 4 odst. 2 zákona je však toto vymezení nedostačující. Není možné z něj určit, zda vůbec a pod jakou skutkovou podstatu trestného činu podle českého právního řádu by předmětné činy spadaly, natož posoudit míru jejich závažnosti. Z návrhu se podává, že ministerstvo spravedlnosti o doplnění rozhodnutí cizozemského soudu již žádalo a znovu obdrželo pouze rozsudek ve shora citovaném znění. Proto by byl zřejmě nadbytečný postup, jímž by Nejvyšší soud věc vrátil navrhovateli k doplnění předložených podkladů. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podaný návrh zamítl. Pro úplnost se dodává, že toto rozhodnutí neznamená, že, pokud by přesto došlo k odstranění uvedeného nedostatku, a to např. vyžádáním kompletnějšího spisového materiálu z řízení předcházejícímu odsuzujícímu rozhodnutí cizozemského soudu, jehož obsahem by byl popis předmětných skutků, by nebylo možno předložit návrh Nejvyššímu soudu znovu. Toto rozhodnutí tedy nebrání opětovnému podání návrhu.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. prosince 2001 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík