11 Tcu 72/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání odsouzení občana České republiky cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Rozsudek cizozemského soudu byl již dříve pravomocně uznán na území České republiky podle § 384a odst. 1 tr. ř. a zároveň byl rozhodnut o zaznamenání odsouzení do evidence. Proto bylo podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů zaznamenání opětovně nepřípustné. Soud se opřel o právní účinnost předchozího rozhodnutí a závěr, že zápis již byl proveden.
Rubrum
11 Tcu 72/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky B. S. rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95.
Odůvodnění
: Dne 9. 4. 2003 pod sp. zn. 4946/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání odsouzení občana České republiky B. S. rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95, do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům: Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Nejvyšší soud zjistil, že rozhodnutí jež bylo podkladem pro zaznamenání údajů o odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95, do evidence Rejstříku trestů, ve smyslu § 4 odst. 1 zákona, ve vztahu ke shora jmenovanému již dříve pravomocně učinil, a to rozsudkem ze dne 31. 10. 1997, sp. zn. Tcnu 17/97, jímž citovaný cizozemský rozsudek podle § 384a tr. ř. v tehdy platném znění uznal na území České republiky. Učinil tak k návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. 247/97-M. Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle § 4 odst. 2 zákona. Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že byl-li jeho rozhodnutím cizozemský rozsudek uznán na území České republiky, bylo tak současně v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto i o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci do evidence Rejstříku trestů. Postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení zde tedy již nepřipadal v úvahu. Návrh proto zamítl. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. září 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.