11 Tcu 74/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za ilegální převádění cizinců přes hranici. Čin vykazuje znaky trestného činu podle českého trestního zákona, konkrétně nedovolené překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis i v případě trestných činů, které jsou trestné i v českém právu. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a druhu uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 74/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. května 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. N., rozsudkem Okresního soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3 2000, sp. zn. 6 Ds 270 Js 51506/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců a nedovoleného vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo podle § 3 odst.1, věta první , § 8 odst. 2 věta první, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1, č. 1, § 92 odst.2, č. 1a a b, § 92a odst. 1 č. 1, 2 německého zákona o cizincích a § 25 odst. 2, § 52 německého trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 21.3.2000, sp. zn. 6Ds 270 Js 51506/99, jenž nabyl právní moci dne 7. 7. 2000, byl R. N. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců a nedovoleného vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo podle § 3 odst.1, věta první , § 8 odst. 2 věta první, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1, č. 1, § 92 odst.2, č. 1a a b, § 92a odst. 1 č. 1, 2 německého zákona o cizincích a § 25 odst. 2, § 52 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že na základě objednávky třetí osoby, která mu za tuto činnost přislíbila odměnu 200,- DM dne 3. 12. 1999 převedl dva turecké a dva jugoslávské státní příslušníky přes česko–německou hranici do Spolkové republiky Německo a přitom mu bylo známo, že tito cizí státní příslušníci neměli potřebné povolení k pobytu, ani potvrzení o čekací lhůtě pro Spolkovou republiku Německo, a že byl nařízením města D. ze dne 22. 4. 1999 vypovězen z důvodu odsouzení pro trestnou činnost nelegálního převádění cizinců a neměl žádné zvláštní povolení ke vstupu na spolkové území. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dne 17. 4. 2002 pod sp. zn. 4887/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. N. se pro finanční prospěch podílel opakovaně, jak vyplývá i z rozsudku Obvodového soudu Pirna ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. 2 Ds 148 Js 52342/98, na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. května 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.