11 Tcu 78/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za trestný čin výdělečného převádění cizinců podle zákona Spolkové republiky Německo. Čin vykazuje znaky trestného činu i podle českého trestního zákona, konkrétně nedovoleného překročení státní hranice. Soud uznal, že závažnost činu a druh uloženého trestu – nepodmíněné odnětí svobody – splňují podmínky § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
11 Tcu 78/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. Z., rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. Kls 311 Js 14577/03, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2 a § 92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2, § 52, a § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 20. 7. 2004, byl F. Z. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců. Shora uvedené trestné činnosti se F. Z. dopustil podle zjištění cizozemského soudu tím, že v období mezi 26. 7. 2003 a 20. 8. 2003, za slíbenou odměnu ve výši 300 $ za jeden převoz, v oblasti vrchu R., okres F. – G., Spolková republika Německo, se podílel jako řidič organizované převaděčské skupiny na celkem 6 převedeních přibližně 127 státních příslušníků Čínské lidové republiky a na pokusu o převedení dalších 18 státních příslušníků Čínské lidové republiky na území Spolkové republiky Německo, a dále do F. n. M., a to tak, že poté co byli čínští státní příslušníci spolupachateli obžalovaného pěšky převedeni přes hranice na území Spolkové republiky Německo, je již na tomto území nakládal do zavazadlového prostoru vozidla značky Ford Transit a převážel je do výše uvedeného cílového města, přičemž věděl, že tyto osoby nemají povolení ke vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. Z. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převádění většího počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. července 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.